Přinášíme Vám další rozhovor s Carmen tentokrát podrobněji o její zkušenosti s léčbou bipolární afektivní poruchy. Jak vnímá péči psychiatrů, psychologů nebo i lůžkovou péči, tedy hospitalizaci?
Carmen, mohla byste nám přiblížit Vaši zkušenost s léčbou bipolární afektivní poruchy? Jak vnímáte lékovou léčbu?
Léků jsem brala už celou řadu a v různých kombinacích, aby působily tak jak mají. Jiné léky se berou při fázi deprese a jiné léky se berou při fázi mánie. Když mám depresi tak se nasazují antidepresiva. Při hypománii se musí okamžitě vysadit. V případě bipolární afektivní poruchy se opravdu s lékařem musí zkoušet, co komu vyhovuje a jak léky sedí nebo nesedí.
Léky někdy způsobují i nežádoucí účinky. Já měla po určitých přípravcích kožních vyrážku nebo střevní potíže. S lékařem jsme následně hledali kombinace léků, které by mi vyhovovaly jak psychicky, tak fyzicky. Důležité je léky brát opravdu poctivě a pravidelně. Také mám bohužel zkušenost s kombinováním léků a alkoholu a to opravdu není vhodné.
Máte zkušenost s nelékouvou léčbou? S psychoterapeutickou nebo psychologickou péčí?
Myslím si, že je velmi důležité, mít jak psychiatrickou léčbu, tak psychologickou a psychoterapeutickou. Podstoupila jsem v podstatě všechno. Měla jsem psycholožku i psychoterapeutku, za kterými už nejezdím. Doporučuji ale každému pacientovi, který má jakékoliv psychické potíže, aby vyhledal odbornou pomoc. Mám s tím jenom ty nejlepší zkušenosti. Hlavní přínos vidím v tom, že Vám někdo naslouchá, můžete se vypovídat a dostáváte také zpětnou vazbu.
Jak byste zhodnotila lůžkovou péči, tedy Vaší zkušenost s hospitalizací?
Já mám zážitky z hospitalizace jenom kladné, protože mi vždycky pomohly. Jako důležité vnímám, že tam jsou všichni se stejnými nebo podobnými potížemi. Jsou tam lidé s úzkostí, depresí nebo bipolárkou a máte pocit, že jste všichni na jedné lodi. Doporučuji každému, kdo má dlouhodobé obtíže, aby se nebál hospitalizace. Jo, není to nic špatného. Stará se o Vás opravdu specializovaný tým lékařů a sestřiček, kteří jsou zkušení a lidští. Velmi lidští. Také tam probíhají různé terapeutické programy, jako například skupinová terapie, ergoterapie (pracovní terapie), muzikoterapie, relaxace nebo KBT (kognitivně-behaviorální terapie). Délka hospitalizace bývá různá. Z mé zkušenosti trvá 3-4 týdny ale jednou jsem tam byla i 6 týdnů.Většinou se to odvíjí od toho, jak léčba sedne a jak se stav vyvíjí. Mám opravdu jenom nejlepší zkušenosti, co se týče hospitalizace a vždycky mi to pomohlo. Byla jsem hospitalizovaná asi desetkrát, a to v Bohnicích a Národním ústavu duševního zdraví, který všemi deseti doporučuji.
Zmínila jste také různé terapeutické aktivity v rámci hospitalizace. Které pro Vás byly nejpřínosnější?
Mě nejvíce bavila ergoterapie (pracovní terapie), která zahrnuje různé ruční práce jako například navlékání korálků. Náramků mám spousty a nosím je u sebe. Nejvíce přínosné byly ale KBT techniky a například trénování paměti. Paměť, zejména při depres, opravdu přestává fungovat a je dobré ji posilovat. Zajímavé byly i skupinové terapie, kdy měl většinou slovo jeden pacient a vyprávěl ostatním svůj příběh a ostatní na něj reagovali. Bylo zajímavé a přínosné poslouchat zkušeností druhých i když to někdy byly velmi smutné příběhy. Ale i léčebný tělocvik mě bavil a naučilo mě to, jak moc je pohyb důležitý.
Jaký je váš nejhezčí zážitek z hospitalizace?
Pro mě je nejhezčí zážitek, že se vždycky dostanu z deprese do normálního stavu. V podstatě ožiju, začínám znovu. Všechno mě baví, můžu se věnovat dětem, můžu se věnovat sobě. Také mám hezké zážitky se spolupacienty. Člověk si tam najde i nové kamarády, kteří vědí jak se cítíte. S některými jsem v kontaktu i po propuštění, občas si vyměníme SMS a zůstáváme ve spojení.
Odnášíte si z hospitalizace nějaké návyky zpátky do každodenního života?
Nových návyků bývá více, ale nejdůležitější je pravidelný režim. Je důležité dodržovat režim jako snídaně-oběd-večeře, ale i doplnit den nějakou aktivitou. Například pro mě je zásadní procházka venku. Člověk musí jít na vzduch.
Co Vám konkrétně pomáhá při depresi nebo mánii? Máte nějaké způsoby nebo strategie?
Ano, mně většinou pomůže sport. Mám ráda badminton nebo být na vzduchu a jezdit na kole nebo na bruslích. Také mi pomáhá být mezi kamarádkami nebo i sama a poslouchat příjemnou hudbu a relaxovat.
Carmen nám přiblížila svojí zkušenost s léčbou bipolární afektivní poruchy, jaké možnosti využila v rámci českého zdravotnictví a co vnímá jako přínosné. V dalším článku se dozvíme více o tom, jak bipolární afektivní porucha může ovlivňovat vztahy a jaká rizika s sebou nese.
