Kdo je kdo? Aneb jakou pomoc vyhledat a kdy IV. (Klinická psychologie)

V posledním z řady článků o jednotlivých profesích v oblasti mentálního zdraví se budeme věnovat klinickým psychologům. V pomyslném žebříčku se jedná o jednu z nejvíce specializovaných a odborných rolí v tomto oboru. Více ale již v článku níže.

Čemu se věnuje klinický psycholog?

  • Klinický psycholog se zaměřuje na emoční, myšlenkové, intelektuální, psychosociální, ale i biologické aspekty lidského fungování.
  • Jeho práce spočívá zejména v identifikaci (tedy diagnostice) psychických potíží a duševních onemocnění, a to pomocí různých testových a dotazníkových metod či formou pozorování a klinického rozhovoru, a to jak u dětí tak i dospělých.
  • Na základě diagnostiky následně klinický psycholog doporučuje další vhodnou péči, například u psychoterapeuta. V praxi ale většina klinických psychologů má i psychoterapeutický výcvik a poskytuje klientům i tuto následnou péči (viz předchozí článek psychoterapeut).

Jaké vzdělání musí mít klinický psycholog?

  • Klinický psycholog musí být absolventem magisterského oboru psychologie (Mgr.) a následně musí absolvovat další odbornou specializaci. Nejprve musí budoucí klinický psycholog složit zkoušku psychologa ve zdravotnictví a následně může být zapojen do předatestační pětileté přípravy (podobnou jako můžeme znát u lékařů), kdy je dále odborně vzděláván a pracuje pod dohledem zkušenějších kolegů.
  • Právě díky dosažené odbornosti, specializaci a vzdělání, možnosti diagnostiky a v ideálním případně i následné terapie je neodmyslitelnou výhodnou klinických psychologů možnost získání kompletního obrazu o osobnosti i psychických potížích klienta/pacienta a tím pádem o to cílenější nebo přesnější doporučení nebo léčbu.

Pracuje klinický psycholog ve veřejném nebo soukromém sektoru?

  • Klinický psycholog může působit ve veřejném zdravotnictví, které je hrazeno pojišťovnou, například na různých lékařských odděleních jako je chirurgie, onkologie, neurologie nebo psychiatrie či v samostatné psychologické ambulanci.
  • Zároveň mohou kliničtí psychologové působit i v soukromé praxi, kde je jejich péče hrazená klienty, je orienotvaná zejména psychoterapueticky a určena pro lidi s i bez duševního onemocněního.
  • V praxi je časté, že kliničtí psychologové, zejména pokud pracují na pojišťovnu, mívají dlouhé objednací lhůty i několik měsíců.
  • Avšak významnou výhodou je systémem garantovaná a kontrolovaná míra dosaženého vzdělání a odbornosti. 

Jaký je rozdíl mezi klinickou psychologií a psychoterapií?

  • S klinickým psychologem se nejčastěji setkáme ve zdravotnictví (například v ambulancích nebo i odděleních v nemocnicích nebo psychiatrických klinikách). Jeho práce i odbornost úzce souvisí s psychiatrií a má kompetence provádět komplexní diagnostiku psychických potíží a další doporučení vhodné péče. Pokud má psychoterapeutický výcvik může dále poskytovat i psychoterapii hrazenou pojišťovnou nebo klientem v soukromé praxi. 
  • Terapeut nebo psycholog však tyto klinické služby (tedy psychodiagnostiku a psychoterapii na pojišťovnu) nenabízí. 

Jaký je rozdíl mezi klinickým psychologem a psychiatrem?

  • Psychiatr je lékař (MUDr.), který vystudoval lékařskou fakultu a v následné předatestační přípravě se specializoval na obor psychiatrie, z které také složil zkoušku. 
  • Psychiatr se zaměřuje na diagnostiku a léčbu duševních onemocnění a psychických poruch. Může předepisovat léky, které ovlivňují psychické funkce (tzv. Psychofarmaka, viz naše předchozí články), provádět vyšetření tělesných funkcí a vyhodnocovat například laboratorní výsledky, doporučovat a provádět další léčebné postupy duševních onemocnění (jako je elektrokonvulzivní terapie, ECT) či doporučit hospitalizaci. 
  • Pokud v rámci dalšího vzdělávání psychiatr absolvuje i psychoterapeutický výcvik může poskytovat v rámci své péče i psychoterapie. 
  • Péče psychiatra je velmi důležitá a často nezbytná, zejména při intenzivních a/nebo dlouhotrvajících psychických obtíží. V kombinaci s psychoterapeutickou péčí (psychoterapeuta/psychologa/klinického psychologa) má možnost klient/pacient získat komplexní přístup k jeho duševnímu onemocnění.

Jaké formy veřejné psychiatrické nebo psychologické péče existují?

  • Psychiatrickou péči, tedy léčbu lidí s psychickými obtížemi a duševními nemocemi, je možné v základu rozdělit na ambulantní (pouze návštěvu odborníka nejčastěji  v rozsahu cca 15 – 90 minut) a lůžkovou (ta představuje hospitalizaci, tedy různě dlouhý pobyt v odborném zařízení – psychiatrické nemocnice, psychiatrická oddělení v rámci nemocnic,  psychiatrické soukromé kliniky). 
  • Celosvětově v praxi funguje i přechodná tzv. komunitní péče, která se snaží nevytrhnout pacienta z jeho běžného prostředí, jako to bývá u hospitalizace. 
  • V České republice se díky psychiatrické reformě nyní budují a již fungují tzv. CDZ pracoviště (centra duševního zdraví), fungující jako mezistupeň mezi ambulantní a lůžkovou péčí. Příkladem mohou být například denní stacionáře (léčebné a terapeutické pouze denní programy), chráněné dílny, pracoviště nebo i bydlení, které umožňují na jedné straně samostatnost klientům a simulují běžné fungování, ale s určitou mírou odborné podpory nebo péče.

Tímto posledním článkem jsme Vám představili přehled dostupné péče o Vaše duševní zdraví v České republice. Doufáme, že Vám tato série pomohla se více zorientovat v tom koho vyhledat při jakých potíží. Tímto připomínáme i naše  předchozí články krizových kontaktech, poradenských psycholozích a psychoterapeutech. Vybrat správnou pomoc je klíčové a my Vám držíme palce na Vaší cestě.

 


Zdroje:

contact-us-background

Zaujali jsme Vás?

Pokud Vás zajímá náš systém a přemýšlíte o zapojení sebe, svého blízkého nebo chcete investovat do smysluplného projektu, neváhejte nás kontaktovat.

Zaujali jsme Vás?